Rodičovská akademie je součástí projektu 13 hříchů rodičovství. Jejím účelem je efektivněji pomáhat rodičům, a tím i dětem, ke svobodnějšímu a šťastnějšímu životu. Jedná se o e-learningovou platformu, která přehlednou a srozumitelnou formou přináší budoucím i stávajícím rodičům science-based a evidence-based informace potřebné k tomu, aby mohli být lépe vybaveni pro nelehkou celoživotní úlohu rodiče. Rodičovská akademie doplňuje a prohlubuje informace zdarma dostupné všem díky podcastu 13 hříchů rodičovství – Jak z toho ven.
Naše hodnoty
- Poskytujeme science-based a evidence-based informace
- Citujeme použité zdroje
- Komplexní vědecké informace měníme ve srozumitelné
- Ctíme Rogersovský přístup – empatii, bezpodmínečně pozitivní přijetí a kongruenci
„Dítěti musí být poskytnuty prostředky nezbytné pro jeho normální hmotný i duchovní rozvoj.“
Článek 1, Deklarace práv dítěte i totožné Ženevské deklarace Ligy národů (předchůdce OSN)
Proč to děláme
Domníváme se, že všeobecná informovanost o rodičovství a nástrojích, které jsou k dispozici, je u nás nedostatečná. Řada rodičů běžně při plnění svých rodičovských povinností trpí nejistotou a úzkostmi. Chtějí pro své děti to nejlepší, udělat vše správně, ale chybí jim nástroje, jak jim to dát. Často i proto, že jejich vlastní dětství nebylo zrovna ideální. Je častější, že rodiče mají jasnou představu o tom, co nechtějí, aby jejich děti zažívaly, ale už méně o tom, jak sami chtějí k rodičovství přistupovat a co chtějí své děti naučit. Navíc mnohdy postrádají prokazatelně účinné nástroje, jak to dětem předat.
Mnoho rodičů si tak rodičovství neužívá a mnohdy dokonce i trpí. Často i nedostatkem péče o sebe, zejména v raných fázích rodičovství nebo v případě více dětí. Zároveň se však stydí o svých pocitech mluvit, a to jak třeba s přáteli, tak často i s partnerem nebo psychoterapeutem.
U nás hojně propagované výchovné metody, a to někdy i ze strany státu, vycházejí z nástrojů NSDAP a KSČ, které měly za cíl vychovat zlomené a poslušné lidi (viz též zákon č. 198/1993 Sb., MDR a Wikipedia). Komunistický režim k tomu zneužíval např. v Československu zcela běžné „vyřvávání“ narušující prokazatelně vztahovou vazbu (viz např. prof. Karl Heinz Brisch, Bezpečná výchova), ještě relativně donedávna běžnou cílenou hospitalizaci malých dětí bez rodičů způsobující dětem vážné psychosomatické potíže a poruchy vývoje (aktuálně pod diagnózou F43.2, jinak viz Hospitalismus, René Spitz, 1945), nebo aktivní propagaci fyzických trestů, které kromě narušení psychického vývoje razantně zvyšují pravděpodobnost vzniku kardiovaskulárních, onkologických a neurologických onemocnění v dospělosti (viz ACE, CDC, 1998). Bohužel, i více než 30 let po tzv. pádu komunismu řada rodičů nechtěně a nevědomě opakuje vzorce, které dětem prokazatelně ubližují a ubližovaly v dětství i jim samotným.
Navíc zde zejména v posledních letech začala vznikat celá řada novodobých „alternativních“ avšak ničím nepodložených způsobů „výchovy“ dětí, které jsou však bohužel v rozporu nejen s vědeckými poznatky, ale i se zdravým vývojem dítěte a jeho rozvojem ve zdravého a sebevědomého člověka.
Když se o tom ale nezačne mluvit, tak se to nikdy nezlepší. Proto přicházíme s projektem 13 hříchů rodičovství. Chceme, aby si rodiče stihli své děti užít – svobodně, radostně a bez úzkostí, a aby dokázali nabídnout svým dětem to nejlepší ze sebe.
Zuzka a Martin Zikmundovi